Umírání, státnice a milosrdenství I

6. 6. 2011 23:46
Rubrika: a konce.

Sedím sama na kolejích, ubytovací buňka je něžně tichá a vyprázdněná až na dno své existence několika čtverečních metrů. Učím se na státnice, které mě čekají za pár dní. Nepočítám s tím, že je udělám. Za posledních několik měsíců toho bylo moc, moc, moc…

 

Oba dědové v nemocnici.

Skloňujeme slovo „operace“.

Máma jde na mamografii.

 

Pozitivní nález.

Začínáme se učit cizí slova: biopsie, histologie…

…maligní karcinom.

Jeden z dědečků jde zdráv domů.

Druhý nepřežil operaci.

Pohřeb.

 

Babička uvažuje o psychiatrické léčbě.

Příliš mnoho bolesti do tak klidného života.

 

Pátek.

Máma jde na operaci.

Jak symbolické…

Komplikace.

Krvácení.

Ve čtvrtek mám odevzdat bakalářku.

Jsem teprve za polovinou.

Máma bez pomoci nedojde ani na záchod.

Je neděle.

Píšu vedoucímu své práce. Nedopíšu to.

Pondělí.

Rezignuju, uklízím.

Táta se diví proč se neučím. Neví, kdy mám co odevzdávat.

Nenápadně ťuká: Nevzdávej to.

Úterý ráno.

Dopíšu kapitolu.

Dopíšu kapitolu?

 

Píšu.

Končím se psaním ve středu v 5:30.

Posílám na korekturu, sháním překlad anotace…

Čtvrtek ráno.

Posílám do tisku.

V 11 zavírají studijní.

V 10:57 na studijním odevzdávám.

 

Do dvou týdnů mám ukončit studijní povinnosti.

Vyrazili mě ze zkoušky. (Nedivím se.)

Poslední termín.

Zítra musím odevzdat výkaz.

Deo gratias!

Zázrak. Povedlo se.

 

Tíha hříchu.

Odcházím od Boha.

Nevěřím, že mě může milovat „tak jak jsem teď“.

 

Za dva týdny mám státnice.

Týden nejsem schopná se učit.

Fyzicky jsem na dně.

Po kolikáté už (za poslední dva měsíce)?

 

Bůh je tu.

Nepřichází na zavolání, protože nevolám, nechci ho ve své špíně a bolesti.

„Bolím pod křížem“.

 

Máma jde podruhé na chemoterapii.

Už nemá vlasy.

Nevolnosti.

Na statku je pořád práce dost.

 

Dnes.

Ze čtyř okruhů umím 1.

Ze zbylých asi 30%.

Mám poslední dva dny.

 

Chcete něco říct?

VĚŘÍM v Boží milosrdenství!!!

Nikdy jako teď jsem ve svém životě tolik nechválila Boha. Daroval mi fungující a milující rodinu, zdraví, můžu studovat, a máma má skvělou zdravotní péči.

 

Ne všichni lidé na světě mají takové štěstí jako Já a jako moje rodina. Jsme spolu, občas si pobrečíme, ale nezastavujeme se.

 

Už za dva dny se v mém životě láme chleba.

Už poněkolikáté za posledních pár měsíců.

A já vím, že o tomhle život není.

 

Ať už odstátnicuju nebo ne, ať už kdokoli z mé rodiny zemře, chci říct: Chválím tě Bože, velebím, a děkuji ti, že mě neopouštíš, ani v téhle době, kdy jsem zavalená světem i sebou. Miluji Tě. Miluji tě nedokonale, ale zoufale, jak jen hříšník může milovat odpuštění.

 

Až teď, když sama visím na kříži, vidím, že ty visíš na kříži vedle mě.

 

Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království!

Zobrazeno 3312×

Komentáře

svíce

Zoufale pěkné..

AnežkaZ

Díky za Tvůj příspěvek. Myslím na Tebe v modlitbě+

Dubnanka

Děkuju, nádherné!

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio