Čekám vlastně kam až má paměť sahá, čekám stále. Až udělám maturitu, až se rozhodnu odejít z CMTF, až se odhodlám znovu najít víru, až dopíšu bakalářku, až... až...
Život se mi občas slévá v jediné čekání.
Teď taky čekám.
Ale není to čekání beznadějné, nerozvážné ani revoltující. Čekám na někoho, koho vyhlížím už dlouho. Zatím snad nečekám potmě, ještě zbývá trochu oleje v lampě. Doufám, že mě najde, že si všimne doutnajícího knotu a neuhasí mé hladové blikání.
Taky čekáš?
Pojďme čekat.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.