Krokodýl

Fjodor Michailovič Dostojevskij

Krokodýl

 

Jedná se o půvabnou knížečku do kapsy, která svou kvalitou v mnohém předstihne několikasetstránková díla. Provázená je nádhernými ilustracemi Oldřicha Kulhánka (Jeho kresby znáte zcela určitě. Stačí se podívat na kteroukoli českou papírovou bankovku. ;))

 

Ivana Matvejiče sežral krokodýl.

To není zas tak neobvyklé, řeknete si. Rusák si šel hrát ke krokoušům a nepřežil to. Jenže tento náš přítel nebyl sežrán jen tak ledajakým krokodýlem. Jednalo se o zvíře, které se zdálo být naprosto neškodné, jelikož bylo očividně znuděné životem, a které bylo za poplatek ukazováno v jisté moskevské Pasáži… A zde začínají ty nevyzpytatelné cesty Boží! Stačilo pár šťouchnutí, krokodýl se naštval a milého Ivana spolknul. Ano. Doslova a do písmene, i s brejličkami. Jen vycházková hůl zůstala ležet zcela osiřelá u nádrže, kde se tento hrůzný čin odehrál! Až do tohoto okamžiku by se nic z toho nejevilo být zas tak podivné, jenže poznenáhlu zjišťujeme, že náš Ivan Matvejevič v krokodýlích útrobách žije dál!

Tato nečekaná skutečnost značí převrat uvnitř několika mikrosvětů. Tím prvním je privátní veškerenstvo majitelů zeleného živočicha, kteří si okamžitě uvědomí několikanásobně větší cenu svého živého exponátu. Kdo může ukazovat mluvícího krokodýla?!!! Majitel i jeho "mutter" okamžitě zvedají ceny lístků na vstupné.

Dalším otřeseným mikrosvětem, který je najednou vržen v existenciální úzkost, je svět krásné manželky našeho spolknutého hrdiny. Jak se má zabydlet v roli jakési „slaměné vdovy“? Nu co. Pozve přátele, uspořádá večírek. To jen tak pro začátek, aby se o ní a jejím trpkém osudu dozvědělo příbuzenstvo a přátelé. Milostivě nechá své obdivovatele, aby ji často navštěvovali a obdarovávali malými pozornostmi a péčí. Krušný osud si přece vyžaduje mnoho péče!

Zdálo by se, že všichni dávají ruce pryč od nebohého Ivana, který stále vězí uvnitř krokodýla. Ale sám Ivan si je vědom – jak bychom to jen nazvali? – finanční otázky celého případu, a je ochoten zůstat v krokodýlovi, dokud se nedohodne finanční odškodnění s majitelem krokodýla a dokud jeho nadřízení, nebo jiná řídící složka ve společnosti, nerozhodnou o jeho osudu.

Zbývá nám tu poslední postava. Bezejmenný vypravěč a přítel Ivana, který se snaží seč může, aby nebohého přítele dostal ze zvířecích útrob. Právě díky tomuto člověku se můžeme dozvědět o plánech, které si Ivan spřádá v krokodýlím břiše. Ivan se rozhodl, že bude, jako osoba v centru pozornosti celého světa (– komu jinému se kdy podařilo žít uvnitř krokodýla, že?), kázat všemu lidstvu o své filosofii, o svých politických a ekonomických názorech, čímž pomůže světu k blahobytu a prozření. Ovšem k tomu potřebuje styk s novináři! Právě publicistika se stává alfou i omegou jeho plánů a života samého! Každý den bude novináře přijímat v určitou hodinu a oni budou jeho myšlenky předkládat světu. Stane se z něj uznávaný, ctěný, obdivovaný muž. Jeho geniální Já se konečně může zaskvět v celé své originální kráse!

Druhý den ráno nese Ivanovi náš bezejmenný přítel několik výtisků novin. Ivan si přál aby mu je přítel předčítal (- to aby mohl co nejlépe reflektovat dění ve světě.). Ovšem každý z výtisků přináší velmi rozporuplné zprávy o tom, co se děje ve světě a hlavně o tom, co se stalo uvnitř několika mikrosvětů v Pasáži...

Jen pro ilustraci si uveďme některé z článků:

„Včera se v naší rozlehlé metropoli […] rozšířily neslýchané zvěsti. Jistý pan N. známý labužník z lepší společnosti, kterého nejspíš omrzela Borelova kuchyně a kuchyně n-ského klubu, vstoupil do budovy Pasáže, kde se předváděl obrovský krokodýl, nedávno přivezený do sídelního města, a žádal, aby mu jej připravili k obědu. Po obchodní dohodě s majitelem krokodýla ho na místě ještě zaživa začal konzumovat (totiž nikoliv majitele, pokojného Němce se sklonem k puntičkářství, ale jeho krokodýla), perořízkem odřezával šťavnaté kousky a přímo je hltal. Postupně celý krokodýl zmizel v jeho rozlehlých útrobách a zmíněný pan N. se dokonce chystal spořádat i ichneumona, krokodýlova věrného druha […]. Vzápětí za tímto prvním krokodýlem, který zmizel v útrobách petrohradského labužníka, zřejmě neuplyne ani rok a nevezou jich k nám stovky. Proč by se krokodýl nemohl aklimatizovat i u nás v Rusku? […]“

Jiné noviny svým čtenářům přiblížily události z Pasáže následujícím článkem:

"[…] včera o půl páté odpoledne se do podniku zahraničního majitele dostavil jistý neobyčejně tlustý opilec, zaplatil vstupné a hbitě, bez sebemenšího upozornění, vlezl krokodýlovi do tlamy. Tomu nezbývalo, než ho spolknout, třeba jen z pudu sebezáchovy, aby se neudávil. Neznámý se provalil do krokodýlových útrob a hned usnul. Nepůsobil na něho ani křik majitele – cizince, ani nářek jeho vyděšené rodiny, ani výhružky, že se majitel obrátí na policii. Z krokodýlích útrob byl slyšet pouze chechot a slib, že dotyčný spráská zvíře důtkami. Ubohý savec, donucený polknout takovou horu masa, nadarmo prolévá hojné slzy. […] Ptáme se, co hledal nevítaný návštěvník? Teplou komfortní místnost? V našem hlavním městě existuje mnoho krásných domů s levnými a zcela komfortními byty, se zavedenou něvskou vodou a s plynovým osvětlením na schodišti […]. V Evropě už dávno soudně postihují ty, kdo nehumánně zacházejí s domácími zvířaty. Navzdory evropskému osvětlení, chodníkům a domovní výstavbě se ještě dlouho nezbavíme zděděných předsudků. „Nové domy, ale staré předsudky“… Dokonce ani domy nejsou nové, přinejmenším schodiště. V našem listu jsme už nejednou připomínali, že na Petrohradské straně v domě kupce Lukjanova je odpočívadlo dřevěného schodiště shnilé, propadlé a už dlouho představuje nebezpečí pro ženu vojáka Afimju Skapidarovou, která u kupce Lukjanova slouží […].“

Sečteno podtrženo, jedná se o skvělou věcičku pro čekání u doktora, na cesty nebo jen tak pro vyplnění večera. Malý formát, bohaté zážitky. ;)

 

DOSTOJEVKIJ, Fjodor Michajlovič. Krokodýl. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2004. 88 s. ISBN 80-7021-641-7.