Omluvenka

20. 3. 2010 19:19

 

Večer když se zase narodí hvězdy

ukazuju jim kůži kterou jsem měla ten den

Jako had se před nimi svlékám

a jejich svitem nechávám si ošetřit zpuchřelou skráň

do rána doroste

a budu zase nová

 

Každý večer ukazuju tmou přikrytému nábytku šrámy dne

a nestydím se za nahotu

 

Není proč

Nejsem jiná

Ani v Jádru

které pod nánosy mnoha připravených kůží

někdy ledabyle není


Každý večer svlékám den

Už nestudí a nedře

A zavřením víček doufám v lepší ráno

lepší příděl kůže

Bože!

Proč mi nikdy nestačí den?!

Bohužel

Bohužel?

 

Těším se na okamžik kdy uvidím všechny své kůže a kožichy pohromadě

Doufám že ten den bude radostný a požehnaný

Doufám že budu schoulená v dlani Milosrdného

Jen dnešní kůže mě budet bolet a pálit do očí

Den který jsem měla věnovat někomu zcela Jinému

Někomu kdo leží pod Tvou kůží

a čeká stejně jako každá lidská bytost

na pohlazení

 

Na křídlech pegasů

posílám ti plášť

Vane ve větru a dýchá mlčícími a bolavými slovy

plášť s kousky tepla

záblesky z Jádra

 

Před křídly pegasů

jejich ohnivými zraky

svlékám dnes sebe samu

 

Dnešní kůže měla být celá Tvá

Odpusť že je zase v kouscích

Tepla neubylo.

 

Zobrazeno 625×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio