Večer když se zase narodí hvězdy
ukazuju jim kůži kterou jsem měla ten den
Jako had se před nimi svlékám
a jejich svitem nechávám si ošetřit zpuchřelou skráň
do rána doroste
a budu zase nová
Každý večer ukazuju tmou přikrytému nábytku šrámy dne
a nestydím se za nahotu
Není proč
Nejsem jiná
Ani v Jádru
které pod nánosy mnoha připravených kůží
někdy ledabyle není
Každý večer svlékám den
Už nestudí a nedře
A zavřením víček doufám v lepší ráno
lepší příděl kůže
Bože!
Proč mi nikdy nestačí den?!
Bohužel
Bohužel?
Těším se na okamžik kdy uvidím všechny své kůže a kožichy pohromadě
Doufám že ten den bude radostný a požehnaný
Doufám že budu schoulená v dlani Milosrdného
Jen dnešní kůže mě budet bolet a pálit do očí
Den který jsem měla věnovat někomu zcela Jinému
Někomu kdo leží pod Tvou kůží
a čeká stejně jako každá lidská bytost
na pohlazení
Na křídlech pegasů
posílám ti plášť
Vane ve větru a dýchá mlčícími a bolavými slovy
plášť s kousky tepla
záblesky z Jádra
Před křídly pegasů
jejich ohnivými zraky
svlékám dnes sebe samu
Dnešní kůže měla být celá Tvá
Odpusť že je zase v kouscích
Tepla neubylo.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.